Pes domácí

Je největší domestikovaná šelma a nejstarší domestikované zvíře vůbec, provázející člověka minimálně 14 tisíc let. Obecně se předpokládá, že se jedná o zdomácnělého a umělým výběrem změněného vlka obecného (Canis lupus). Biologicky jsou tudíš stále ještě velmi příbuzní.Ideální strava psa by měla vycházet z jeho přirozených potřeb, tedy podobat se stravování vlka v přírodě, jakožto v jeho přirozeném prosředí. Vlci jsou především masožravci. Nejčastěji loví jeleny, soby, srny, divoká prasata, králíky, zajíce, sviště, bobry, menší hlodavce, ryby či rozličné plazy.Loví i konkurenční menší predátory - lišky, kuny, lasičky, jezevce, divoké psy. Je-li nouze nepohrdnou ani hmyzem a mršinami A jelikož nemají schopnost žvýkat potravu a v dutině ústní ji rozmělnit na malá sousta, kusy potravy polykají vcelku. Společně s kořistí tedy pozře i jejich natrávenou potravu v žaludku. Různý semena, bylinky, plody. To vše jim přináší další důležité látky. Potravu si obohacují také rostlinami - bylinky, tráva, ovoce, plody apod. Ulovenou kořist vlci konzumují celou. Nejdříve se vrhnou na zažívací trakt, kde získávají natrávenou (fermentovanou) potravu a s ní i důležité živiny a prospěšné bakterie. Další vitamíny, minerály a stopové prvky získají konzumací vnitřností (srdce, ledviny, játra, plíce). Pes a jeho anatomie : Zuby jsou přizpůsobené k chycení kořisti a oddělování masa od kostí, psi nemají schopnost žvýkat potravu a v dutině ústní ji rozmělnit na malá sousta, kusy potravy polykají vcelku. Trávicí soustava také svou stavbou odpovídá faktu, že pes je především masožravec. Má jednokomorový žaludek, poměrně krátké tenké střevo a jednoduché tlusté střevo podkovovitého tvaru. Psi za dlouhou dobu, co provází člověka zdomestikovali. Dnes se metabolismus vlka a psa částěčně liší. Jejich zažívací systém je flexibilnější. Dnešní pes má navíc enzym zvaný amyláza - kdy je schopen štěpit rostlinné složky (škrob). Jsou tak schopni účinně trávit sacharidy. Není tedy nezbytně nutná vysoká dávka masa tak, jako u vlka. Pokud ale mají možnost výběru, upřednostňují potravu s vysokým obsahem bílkovin, zvyšují příjem tuků a omezují příjem sacharidů, což se podobá přirozené skladbě potravy vlka. Vlk tedy ke své výživě potřebuje pestrou škálu masových i rostlinných živin, které jí syrové. Protože je dnes poměrně obtížné obstarávat a podávat našim doma žijícím psům ke konzumaci celá zvířata jako je zajíc, srnka či kráva, tak člověk musí při sestavování takovéto přírodě podobné výživy improvizovat.