Kočka domácí

Je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich. Naše domácí kočky jsou sice již tisíce let domestikované, ale biologicky stále velmi příbuzné kočkovitým šelmám (tygr, levhard, rys). Kočka je především dokonalý predátor - má ostré smysly, dokáže se potichu plížit i vyvinout velkou rychlost (udává se 48 km/h) a je vyzbrojena zuby a zejména drápy k uchycení své kořisti. Mezi nejefektivnější syrovou výživu koček patří dodnes bezesporu lov myší. Kočkovité šelmy jsou především masožravci. Strava kočky divoké tvoří až z 80 % malí hlodavci jako je hraboš, myšice a myši, dále ptáci až do velikosti slepice a jiní drobní obratlovci jako je veverka, lasice, rejsek, ještěrka či žába. Výjimečně uloví i větší zvířata (např. divokého králíka, zajíce nebo srnče). Protože je dnes poměrně obtížné obstarávat a podávat našim doma žijícím kočkám ke konzumaci celá zvířata jako je zajíc, myš, krůta, hraboš, tak člověk musí při sestavování takovéto přírodě podobné výživy improvizovat